V pondělí 15. dubna brzy ráno jsme se v Mnichově odlepili od země a po projití několika kontrol a dvanácti hodinách letu jsme přistáli v Texasu.

Další den jsme navštívili České centrum a muzeum v Houstonu. Dozvěděli jsme se spoustu zajímavostí o české komunitě v Texasu a byl nám zapůjčen stan. Ten jsme potřebovali na další den. Ve středu jsme totiž poprvé zamířili do George R. Brown Convention Centra, kde se konala celá soutěž, a postavili tam stánek, který mezi dalšími 150ti týmy reprezentoval Česko.

Program FIRST organizuje kromě FLL také FIRST Tech Challenge a FIRST Robotics Competition. Všechny tři soutěže měly finále ve stejný čas a na stejném místě, takže jsme se mohli podívat na roboty ostatních soutěží a případně se inspirovat do dalších let. Ve čtvrtek jsme měli tři testovací jízdy, na nichž jsme si mohli vyzkoušet soutěžní podmínky. Také jsme porotcům prezentovali Robot design. V této disciplíně porota hodnotí, jakým způsobem se tým vypořádal s konstrukcí robota a s jeho programováním. Například také zjišťuje, zda jsme program dostatečně testovali.

V pátek byl čas na tři oficiální jízdy. Do hodnocení se počítá skóre nejlepší z nich, a pokud mají některé týmy stejný počet bodů, rozhoduje druhá a pak třetí nejlepší. Na techniky i robota zapůsobil stres, ale i tak se nám podařilo získat 420 bodů. Ten den jsme také odprezentovali náš inovační projekt, naučnou chemickou hru. Zároveň jsme odpověděli na několik otázek týkajících se core values - disciplíny, kde je hodnoceno, jak tým spolupracoval, zda se při soutěži něco naučil a zda u toho měl dopad na své okolí.

Ještě než začalo vyhlášení, konalo se tzv. encore. Jde o soutěž, ve které mají týmy v aliancích po třech 75 minut na co nejlepší splnění nového zadání misí na plánu. S týmy LOAD robotics a SKAR se nám podařilo dostat mezi 24 nejlepších aliancí.

Pak už se konalo slavnostní vyhlášení celé soutěže. A my jsme získali Breaktrough Award! Spousta týmů má na FLL dlouholetou tradici. Tato cena si všímá novějších týmů, které se třeba neumístily v oficiálních disciplínách, ale udělaly velký pokrok jak v designu robota, tak v inovačním projektu, a u toho zachovávaly klíčové hodnoty.

Kdoví jak by to dopadlo bez velkorysé podpory firem BTL, CertiCon a Veolia, naší školy a bez robota od Růžovky. Předáváme pomyslnou cenu za skvělý sponzoring!

Letíme do Houstonu! V národním kole se nám vedlo výborně a podařilo se nám kvalifikovat do celosvětového finále v americkém Houstonu. Začněme však hezky od začátku.

Národní kolo se konalo 23. března v pražském Fanucu. Vyvrcholil tak měsíc intenzivních příprav, kdy jsme do plánu jízd přidali tři, které využívají setrvačníky, abychom celou robot game stíhali v časovém limitu, a upravili jsme ostatní jízdy, aby byly konzistentnější. V chemické hře jsme opravili některé bugy a vytvořili jsme novou grafiku.

Stává už se z toho tradice, že den před soutěží se na robota přenese stres z nadcházejícího výkonu a začne jezdit s do té doby nevídanou chybovostí. Jelikož se v robot game projeví každá několikamilimetrová nepřesnost, i po špatném zarovnání, které provádějí technici, se může celá jízda nepovést. I tentokrát jsme museli konstatovat, že nezbývá než zachovat klid, nepřekopávat program na poslední chvíli a nechat na robota zapůsobit pozitivní atmosféru, která na soutěži vždycky zavládne.

Pak už přišel samotný den soutěže. Z celé republiky se sjelo nejlepších dvanáct týmů. Pro štěstí jsme s sebou vzali Alfréda, sukulent, který s námi v různých rostlinných podobách jezdí už od první sezóny. Protože se s námi nemohl účastnit Krtek, který je stále v Americe, vzali jsme i jeho s sebou v plyšové podobě. Kromě týmových triček jsme si na sebe vzali laboratorní pláště, které se tématicky vážou k naší chemické hře.

Prezentovali jsme jako jedni z prvních, takže jsme se po zbytek dne mohli soustředit jen na robot game. Ze začátku se nám tolik nedařilo. Museli jsme se přizpůsobit trochu odlišným podmínkám, než na které jsme byli zvyklí při testování. Plán na jednom ze dvou závodních stolů nebyl přesně přilepený a to nám v jedné jízdě robota pořádně rozhodilo. Do poslední jízdy jsme měli šanci na účast v semifinálové jízdě. Bohužel jsme se nakonec, nejen kvůli chybě techniků, umístili na pátém místě a semifinále nám tak o jednu příčku uteklo. Mohli jsme tak alespoň podpořit čtyři nejlepší týmy, jejichž robot game měla opravdu vysokou úroveň a na niž byla radost se dívat.

V ostatních disciplínách se nám už vedlo lépe. Porotcům se opět líbil náš projektový deník nebo naše dokumentace a verzování jednotlivých nástavců na robota, kde každou provedenou změnu vyfotíme. Ocenili náš pokrok od regionálního kola v robot game a v inovačním projektu. Také se jim líbil nový design hry. Z regionálního kola jsme se si dali pozor na dobu trvání prezentace a tentokrát jsme se do časového limitu vešli. Dokonce jsme byli vybráni, abychom jako jeden ze dvou týmů prezentovali před ostatními týmy náš inovační projekt. Tomu jsme v takové konkurenci ani nevěřili.

Na FLL se vždy vyhlašují nejprve výsledky dílčích disciplín a až pak celkové pořadí. Když tedy jméno našeho týmu několikrát padlo, konkrétně u disciplín robot design, core values a inovační projekt, napjatě jsme očekávali konečný výsledek. Jaká byla naše radost, když jsme pochopili, že jsme se dostali mezi tři nejlepší týmy, které postupují do zahraničí! Nakonec padl finální verdikt - postupujeme do celosvětového finále v Houstonu, kde budeme reprezentovat Česko! I ve velké euforii jsme začali plánovat a organizovat cestu. Do texaského finále, které se bude konat 17.-20.4., totiž zbývají jen tři týdny - takže se sháněním letenek, peněz a všeho okolo není čas ztrácet čas!

24.2.2024 jsme se zúčastnili pražského regionálního kola. Konalo se na ZŠ a MŠ Antonína Čermáka. Užili jsme si ho plnými doušky a navíc to pro nás byla skvělá reflexe dosavadního snažení. Například jsme získali cennou zpětnou vazbu k prezentaci inovačního projektu - jak ji dál vylepšit a třeba že jsme překročili časový limit. Náš inovační projekt, naučná chemická hra, byl celkově oceněn prvním místem. Díky možnosti jeho prezentace ostatním týmům jsme navíc získali spoustu nových testerů. Porotci také ocenili náš projektový deník, do kterého si zapisujeme veškerý pokrok. Robot design, naše historicky nejsilnější disciplína, taktéž vyšla na výbornou a obsadili jsme druhé místo.

Robot game byla rozhodně nejnapínavější disciplínou soutěže. Během dne jsme zjistili, že máme jeden z modelů na hracím plánu špatně postavený a kvůli tomu nám některé naše mechanismy nefungují. Výsledky v soutěžních jízdách se však postupně zlepšovaly. Třetí a poslední pokus nám zajistil třetí místo, které jsme v play-off obhájili. Tyto dílčí úspěchy nakonec znamenaly celkové druhé místo. Domů jsme si kromě poháru a medailí odnesli také spoustu nápadů pro další zlepšení.

Po soutěži jsme dali hlavy dohromady a vymysleli jsme nové rozvržení jízd na Robot game. Robot skoro nikdy nestihl všechny jízdy, takže jsme se rozhodli nahradit krátké jízdy setrvačníky. Ty nakonec používáme tři. Kromě toho jsme ještě kompletně předělali jeden nástavec a na ostatních udělali malé změny. V naší hře jsme opravili bugy a vytváříme nový design. Kontaktovali jsme několik odborníků z oblastí vzdělávání a vývoje her. Dokonce se nám podařilo domluvit si online setkání se Zachem Barthem z americké vývojářské společnosti Zachtronics. Dostali jsme cennou zpětnou vazbu, kterou se budeme řídit při dalším vývoji hry. V prezentaci jsme předělali několik slidů a celkově jsme ji zkrátili, abychom se vešli do časového limitu. Času není mnoho, národní kolo nás čeká 23. 3., tak nám držte palce, ať to všechno stihneme.

Hned poté, co jsme se po Vánocích vrátili do školy, jsme začali pracovat na dostavění všech nástavců. Největší oříšek byl námi zvaný mixér - mise, kde je v daném pořadí potřeba zvednout madla mixážního pultu. Také jsme postupně naprogramovali všechny rozvržené jízdy - nakonec se jejich počet ustálil na sedmi. Oproti minulému roku se nám programovalo lépe, protože jsme použili lepší firmware. Mohli jsme se tak zároveň soustředit na vývoj inovačního projektu.

Potřebovali jsme zjistit, jaký typ hry bude pro programátory i uživatele přístupnější: ve 2D nebo 3D, případně izometricky? Proto jsme vytvořili jejich prototypy, kde jsme zpracovali první kapitolu hry. Na základě hlasování jsme pak vybrali 2D styl, protože byl nejintuitivnější a snadno předal koncepty, které jsme chtěli představit. Zároveň jsme vytvářeli a nacvičovali prezentaci, skrz kterou na soutěži představíme naši práci. Hru jsme ukázali odborníkovi, což je v tomto případě pedagog chemie, abychom získali zpětnou vazbu a mohli hru vylepšit.

Teď už zbývá si jen popřát hodně štěstí, aby se nám na regionálku všechno povedlo a užít si nadcházející soutěžní den!

Během listopadu a prosince jsme udělali největší pokrok v konstrukci robota. Základ robota jsme dovedli do takové dokonalosti, že i naši programátoři s vysokými nároky s ním byli spokojeni. Dále jsme se rozhodli pro vývody z motorů do kohoutkových koleček, protože skoro nemohou proskakovat a dobře se nasazují, a vytvořili plán jízd, který zahrnuje všechny mise až na dovoz jednoho experta a má čtyři delší a dvě kratší jízdy. Ve stavbě nástavců nám tedy už nic nebránilo a do Vánoc jsme zhotovili první varianty čtyř z nich.

Ani s inovačním projektem jsme ale nezaháleli. Vymýšleli jsme příběh hry, který se určitě bude točit okolo záhadného profesora, a diskutovali o její grafice. S tím nám pomáhal i náš zámořský expert Krťa, který je celý rok v Americe. Ani s jeho pomocí jsme se však nedokázali dohodnout, zda bude hra nejlepší ve 2D, 3D, nebo izometrickém zpracování.

Kromě toho jsme navštívili Game Developers Session, abychom načerpali novou inspiraci pro naši hru, a zúčastnili se středoškolské Robosoutěže. Tým tvořený Salkem, Mílou a Vítkem měl konstrukčně velmi povedeného robota, který měl však zásadní nedostatek v podobě nepřesného gyroskopu. I přesto se umístili na sedmém místě ve kvalifikačním kole. O necelý měsíc později na finálovém kole dokonce získali společně s dalšími několika týmy nejvyšší dosažitelný počet bodů, jejich robot však nebyl dostatečně konzistentní na průchod celou vyřazovací fází a umístili se opět na sedmém místě. I to je však velmi dobrý výsledek vzhledem k tomu, že jsme teprve v prvním ročníku.

3…2…1…LEGO! Nová sezóna FLL s názvem MASTERPIECE je tu. Letos jsme neváhali a pustili se do práce už v srpnu. Nijak zvlášť jsme však nepokročili, sešli jsme se jen párkrát a v malém počtu. Tuto sezónu už s námi bohužel nebude pokračovat Alík, máme však dva nové členy. Školní rok jsme totiž zahájili náborem nových členů do týmu, díky kterým nám do týmu přibyl Maty a brzy po něm i Matviy. Kluci se rychle začlenili a jsou plnohodnotnými členy týmu.

Během září jsme měli dost práce se zařizováním pracovních prostor a řešením finančních záležitostí, což nám ovšem nebránilo začít pracovat na inovačním projektu. Jeho cílem je tentokrát sdílení koníčků za pomoci technologií a umění. To jsme zjistili až po několika týdnech přemýšlení nad inovacemi v oblasti umění. Náš projekt zaměřený na popularizaci chemie jsme zahájili průzkumem mezi spolužáky a ostatními studenty z našeho gymnázia - ptali jsme se jich na jejich názor na chemii a způsob, jakým by se ji nejradši učili. Z výsledků vyplývá, že nejoblíbenější je metoda školy hrou. Výstupem našeho projektu tedy bude mobilní či počítačová hra.

Na začátku října jsme konečně mohli začít s disciplínou Robot Game. Nejdříve jsme udělali několik modelů základu robota, z nichž jsme následně vybrali ten nejlepší. Zároveň pracujeme na různých strategiích jízd a testujeme nový firmware Pybricks, který nám ušetří spoustu programování, jelikož obsahuje skoro všechny potřebné funkce a je velmi přesný. Dále se věnujeme spojování návrhů jízd, konstrukčním řešením pro jednotlivé mise a promýšlení naší chemické hry. Sečteno a podtrženo, sezóna začala skvěle a my už teď jedeme na plný plyn vstříc regionálnímu kolu.

Po regionálním kole jsme dlouho nezaháleli, protože už za měsíc nás čekalo národní finále, a za dva dny jsme se opět vrhli do práce. Zaměřili jsme se hlavně na pokaženou Robot Game. Z velké části jsme předělali strategii jízd. Nově jsme hned na začátku plnili nejlépe bodově hodnocené mise a jízdy byli kratší, zato jich ale bylo pět místo čtyř. Dále jsme vylepšili program na výměnu jízd pro konstruktéry a odstranili bug, kvůli kterému se nám robot často úplně zastavil a odmítal dělat cokoli dalšího. Inovační projekt jsme vylepšovali o poznání méně. Přidali jsme do prezentace ilustrativnější animace a vytiskli pro lepší představu 3D model.

Necelý týden do národního kola jsme museli mít všechno hotové, protože 19. března jsme s celou třídou odjížděli na hory. Když nám zbývalo posledních čtrnáct dní, pracovali jsme, jak nejvíce to šlo, a nakonec jsme to opravdu stihli. Večer před odjezdem nám celá Robot Game fungovala a my jsme tak další den ráno mohli v klidu odjet vstříc zasněženým vrcholkům Krkonoš.

Národní finále byla velká jízda. Hodně jsme znervózněli, když nám při zkušebních jízdách nevyšla Robot Game tak, jak bychom si přáli. Po lehkých úpravách bylo však všechno opět v pořádku, takže se nám Robot Game oproti regionálnímu kolu velmi povedla. Probojovali jsme se až do finále, kde jsme ale podlehli týmu R.U.R. z Jeseníka. K jednomu druhému místu jsme ještě přidali místo první v Robot Design, což nám v celkovém pořadí vyneslo druhé až třetí místo dělené s týmem Gyza. Na prvním místě se umístili naši soupeři z finále Robot Game, R.U.R.

Tím pro nás tento ročník skončil. Příští rok se nám snad zadaří ještě o trochu více, abychom mohli letět do Ameriky a znovu se vidět s Krťou, který nám bude pomáhat pouze na dálku.

Prosinec byl ve znamení spravování funkce turnToAngle. Každou schůzku jsme byli více a více zoufalí, že robot nezatáčí tak, jak by měl. Udělali jsme spoustu testů a snažili jsme se to všelijak opravit. K ničemu to nevedlo. Po svátcích jsme se proto rozhodli kontaktovat podporu lega. Poměrně rychle jsme se dostali ke správnému člověku a po pár dnech komunikace nám slíbili, že nám pošlou nového Spika. Soutěž se neodvratně blížila a my jsme potřebovali programovat, proto jsme chvíli uvažovali nad tím, že bychom si pro novou kostku sami zajeli a zkrátili tím čekání o pár dní. Problém byl v tom, že se vyrábí v Dánsku, a tak byl návrh brzy zamítnut.

Další dva týdny jsme se nemohli věnovat Robot Game, takže jsme se vrhli na inovační projekt. Spočítali jsme, kolik by realizace našeho projektu stála, přesněji domysleli proces zpracování plastů a vytvořili první návrhy nákresu.

Pak přišel Spike a my jsme se opět naplno zabrali do programování. Šlo to pomalu, nemohli jsme pracovat pořád, protože robot při nižším napětí baterky nejezdil příliš přesně. Bylo potřeba dělat úpravy a vylepšení ve funkcích, aby program dohnal to, co nezvládá konstrukce. Dva týdny před soutěží jsme si začali připravovat prezentace na inovační projekt a na robot design, procházeli jsme si hodnotící rubriky a trénovali si přednes prezentace. Kromě toho jsme si také zařídili společná trička, abychom vypadali jako tým.

Den před soutěží nám celá robot game fungovala. Jakmile jsme však další den přijeli do soutěžního depa a rozložili plán, abychom jízdy otestovali, většina věcí se pokazila. K velkému úspěchu se nám jeden ze tří pokusů relativně povedl a skončili jsme tak na sedmém místě.

Ostatní disciplíny dopadly o dost lépe. V kategorii inovační projekt jsme skončili na třetím místě, v core values jsme byli druzí a robot design jsme vyhráli. Celkově jsme se umístili na druhé pozici hned za týmem Hobby Robot, což znamená, že postupujeme do celostátního kola.

Na začátku října jsme měli velké plány se zvedacím mechanismem, díky kterému by robot mohl splnit velké množství misí. Měli jsme od něj velké očekávání, ale mechanismus jsme nedokázali udělat dostatečně malý, pevný a přesný zároveň, takže jsme od jeho realizace nakonec ustoupili. Minulý rok se nám stalo něco podobného se zvedacími kleštěmi, kterým jsme tehdy věnovali příliš mnoho času.

Kamil a Fanda navrhli, v jakém pořadí bude robot plnit zadané mise, kudy se bude pohybovat po plánu a které nástavce bude kdy potřebovat. Nakonec jsme se skoro jednohlasně shodli na návrhu Kamila, ve kterém se všechny mise plní během tří jízd a jednoho přejezdu z jedné domácí zóny do druhé. Naproti tomu Fandův návrh počítal s pěti jízdami. Nastálo jsme přestavěli základ robota, pak už došlo jen na několik kosmetických úprav. Brzy nato jsme k základu robota vytvořili i formu nástavce, která se dá rychle nasadit i sundat a pevně drží.

Do konce října jsme pracovali hlavně na tvorbě nástavců a na programu, ve kterém se však objevily první problémy. Ty jsme pak řešili ještě dlouho potom. Na začátku listopadu jsme začali pracovat na první jízdě, ale s nepřesným zatáčením se nám špatně programovalo, takže jsme se moc daleko nedostali.

Pak nás zasáhly tři velké rány, které nás na měsíc úplně zastavily v práci. První dvě mířily ze školy. Projekt na zeměpis a psaní eseje do češtiny nám sebraly naprostou většinu volného času. Po odevzdání těchto úkolů už jsme se zase začali scházet. Z nově dokoupeného lega jsme začali stavět nástavec na třetí jízdu a byli jsme na zajímavé exkurzi v Eatonu, evropském inovačním centru. Třetí rána bohužel skolila většinu týmu a poslala nás na týden marodit domů.

A je to tu nanovo. Trochu jinak než minulý rok. Tentokrát máme web, dva mentory, vlastní sponzory, a protože už nejsme školní tým a školu jen reprezentujeme, máme i prostory, kde můžeme pracovat, kdy chceme. Bohužel nás však opustil jeden člen týmu, který tentokrát neměl dostatek volného času.

Po prázdninách započala další sezóna FLL. Sice jsme nedostali LEGO sadu hned na začátku září jako ostatní týmy, ale i tak jsme mohli začít pracovat mnohem dříve než minulý rok.

Ještě před koncem září už jsme díky našemu sponzorovi Růžovka.cz měli sadu Spike Prime. Spike má mnoho výhod, od lepších senzorů, přes přesnější motory až po tříosý gyroskop. Po chvíli jsme však přišli i na pár úskalí, které Spike má. Kostku nemůžeme položit vertikálně, a místo aby pohybový senzor měřil od nuly do tři sta šedesát stupňů, měří od nuly do sto osmdesáti na jedné straně a od nuly do minus sto osmdesáti na druhé straně. Se všemi obtížemi jsme se zatím vypořádali, takže malá omezení Spika nás určitě nezastaví.

Na začátku října už jsme měli za sebou několik přestaveb robota. Snažíme se, aby byl robot co nejmenší, nejkompaktnější a aby měl ideální rozvržení hmotnosti, které je klíčem k přesnému otáčení. Zkoumali jsme jaký nástavcový systém bude nejlépe fungovat, vymýšleli jsme řešení jednotlivých misí a jejich zařazení do jízd.

Sezóna FLL na rok 2021/22 pro nás byla velmi přínosná. Nejenže to byl náš první rok účasti v této soutěži, také jsme se velmi dobře umístili.
Ovšem umístěním náš tým a robot nezačal. Naši účast počítáme od 1.9. 2021, kdy jsme potvrdili složení týmu a přihlásili se do soutěže First Lego League (FLL).
Než nám přišly objednané sady na herní plán, chvíli to trvalo, tak jsme tento čas využili k vymýšlení koncepce našeho inovačního projektu:

Když nám sady dorazily, ihned jsme se dali do práce.
O dva měsíce později už jsme měli první prototyp robota a k němu dva nástavce:

A o další dva měsíce později, těsně před Vánocemi, uměl robot splnit pár úkolů (misí):

Kdybychom tehdy pracovali intenzivněji, do této fáze bychom se dostali mnohem rychleji...

Po Vánocích jsme se všichni sešli a dohodli jsme se, co a jak hodláme stihnout za těch 13 dní, kterých jsme měli na dokončení robota před regionálním kolem.

Na první kolo jsme tedy přišli s nedokončeným robotem, kterému jsme ještě na místě otočili motory a výrazně změnili program.
Naštěstí jsme pomocí našeho inovačního projektu byli schopni postoupit a k našemu překvapení jsme regionální kolo vyhráli!

Z prvního kola jsme si odnesli, že se musíme více zaměřit na robota a díky inspiraci, kterou jsme tam získali, jsme byli schopni relativně rychle vytvořit nového, úplně přestavěného robota. Tento robot více připomínal kostku a byl robustnější:

Další měsíc jsme pracovali a pracovali, vytvářeli jsme nové nástavce na robota a programovali:

A jak už je naším zvykem, pár dní před druhým kolem jsme drasticky změnili robota, aby byl lehčí a lépe se otáčel. To ovšem znamenalo velkou změnu v kódu robota a to nikdy nepřináší dobré věci...

Když jsme dorazili na místo konání druhého kola, snažili jsme se kód upravit pro nedávnou modifikaci a docela se nám dařilo.
Nebylo to ovšem příliš platné, protože když došlo na naše utkání u herního stolu proti jinému týmu, robotovi při jízdě spadla pneumatika a celý se tak pomátl.

Nakonec jsme se umístili druzí v kategorii Robot design a sedmi v celkovém pořadí celorepublikového kola.

Na první rok soutěžení v FLL je to podle nás velký úspěch a chceme v soutěži pokračovat.